Faktura

Listina, v níž dodavatel vyjadřuje peněžní nárok vůči odběrateli za dodané věci nebo za prokázané služby a práce (může se však jednat i o jiné obecné vyjádření peněžního nároku)

Pojem faktura není v současné době definován v žádném právním předpise. Dříve platná tzv. „fakturační vyhláška“ upravovala podrobně náležitosti týkající se faktur, ale v současné době takovýto právní dokument neexistuje. Nicméně pojem faktura je vžitý a používá se v obchodních vztazích velmi často. Různé zákony určitým způsobem upravují náležitosti, které faktura musí obsahovat, aby vyhověla podmínkám, které ten který zákon stanoví.

Faktura je účetním dokladem i dokladem daňovým, avšak při splnění zákonných podmínek.

Aby mohla být faktura účetním dokladem čili účetním záznamem, který bude zachycovat a průkazně dokazovat veškeré skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví, musí podle § 11 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví ve znění pozdějších předpisů splnit tyto zákonem dané náležitosti:

Fakturu je možné vydávat jak v podobě listinné tak i v podobě elektronické. S elektronickou formou musí vždy souhlasit obě zúčastněné strany.

Pokud se stala účetní jednotka plátcem daně z přidané hodnoty (blíže viz zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů), pak je povinna za svá uskutečněná (poskytnutá) zdanitelná plnění vystavovat tzv. daňový doklad, na jehož základě účetní jednotka přizná a odvede daň z přidané hodnoty na výstupu.

Daňový doklad je doklad, který splňuje náležitosti podle § 29–30 zákona o DPH:

Faktura bude tedy i řádným daňovým dokladem, pakliže bude splňovat výše uvedené náležitosti daňového dokladu.

Mezi další specifické faktury se zahrnují zálohové faktury, opravné daňové doklady (dobropisy).

Copyright © 2014 [16.12.2014] Ing. Martin Pavlas